Literatura · Věci na zamyšlení

René Guénon: Krize moderního světa

Obálka titulu Krize moderního světaNa tuto knihu jsem narazila zcela náhodou, když jsem trpěla tvůrčí krizí. Ne, že bych měla nedostatek nápadů, ale krize, že nemám co zajímavého pro čtenáře uchystat. Chtěla jsem si tedy půjčit nějakou zajímavou a chytrou knihu a narazila jsem na tuto Krizi moderního světa. Ta mě ihned uchvátila, protože o této problematice jsem se chtěla dlouhou dobu dozvědět víc, přestože jsem se po knize nijak nepídila (ani bych nevěděla, jak ji hledat).

Tato kniha vysvětluje rozdíl mezi Západem a Východem a proč Západ spěje k bodu obratu. Mnoho věcí jsem si zaškrtala a vy si je zde můžete přečíst. Je to špatné takto vytrhávat věty z kontextu, ale může vás to nakopnout k přečtení této knihy. Nepovažuji ji za bibli, ale rozhodně mi osvětlila mnoho věcí a mnoha věci mě docela vyprovokovala k hlubšímu zamyšlení nad naším materialismem.

Zde si můžete přečíst zevrubně o této knize, výtahy jsem vypsala níže – http://www.iliteratura.cz/Clanek/13253/guenon-rene-krize-moderniho-sveta

Musím upozornit, že není lehké tuto knihu číst.

Výtahy: velmi zajímavé myšlenky, především ke konci

Kapitola 3. Poznání a čin

(Západu) Právě zde jí může přijít Východ na pomoc, a to nikoli proto, aby jí vnucoval koncepce, které jsou jí cizí, jak se někteří obávají, nýbrž aby jí pomohl najít její vlastní tradici, pro kterou ztratila smysl. (strana 54)

Je totiž třeba říci, že důsledkem výhradně chvilkové povahy činu je, že výsledky spadající do jeho oblasti jsou vždy odděleny od toho, co je vyvolalo, zatímco naopak poznání přináší plody samo o sobě. (strana 55)

V každém případě je všeobecně pociťováno, že za současného stavu věcí už neexistuje žádná stabilita; avšak zatímco někteří se snaží na blížící se nebezpečí reagovat, většina našich současníků si v tomto zmatku libuje a vidí v něm svou mentalitu jakoby zevnějšku. (strana 59)

Kapitola 4. Věda posvátná a profánní

Představitelé Západu většinou nepěstují takto pojatou vědu pro ni samotnou: nesnaží se vlastně vůbec o poznání, byť i druhořadé; jde jim především o praktické využití.  (strana 68)

Kapitola 5. Individualismus

Civilizace, od základu postavená na čemsi čistě negativním co bychom mohli nazvat absencí principu, neměla dosud nikde obdoby. A právě to dává modernímu světu jeho abnormální charakter. (strana 81)

(Individualismus) … je tedy určujícím důvodem současného úpadku Západu právě proto, že je svým způsobem jediným hybatelem vývoje těch nejnižších schopností lidstva, jejichž rozmach nevyžaduje žádný nadlidský prvek a které se dokonce mohou cele rozvinout jen za nepřítomnosti takového principu, neboť se nacházejí na opačném pólu než spiritualita a veškerá skutečná intelektualita. (strana 82)

Jakmile tedy negujeme princip, negujeme tím také, alespoň implicitně, všechny jeho důsledky a ničíme vše, co si zasluhuje být nazýváno tradicí. (strana 87)

Na druhé straně je jisté, jak jsme si již naznačili výše, že jedině v katolicismu se navzdory všemu uchovalo to, co zbývá z tradičního ducha Západu. (strana 92)

Můžeme být přesvědčení, že jsme upřímně věřící, a přitom ve skutečnosti vůbec žádnou víru nemáme, můžeme se dokonce považovat za ,,tradicionalisty“, aniž máme sebemenší pojetí o skutečném tradičním duchu; to je další ze symptomů duchovní zmatenosti naší doby. (strana 94)

Je velice obtížné vysvětlit našim současníkům, že existují věci, které již samou svou povahou neumožňují, aby se o nich diskutovalo; moderní člověk, místo aby usiloval pozvednout se k pravdě, předstírá, že se donutil snížit se na její úroveň; to je určitě také důvod, proč existuje tolik těch, kteří, když s nimi mluvíme o ,,tradičních vědách“ nebo dokonce o čisté metafyzice, si představují, že se nejedná o nic jiného, než o ,,vědy profánní“ a o ,,filosofii“.  … (při argumentaci) … Nejčastěji pak dochází k tomu, že každý tím, jak se snaží přesvědčit  svého protivníka, se mnohem více než jindy upíná na svůj vlastní názor a uzavírá se do něj ještě tvrdohlavěji. (strana 96)

Kapitola 6. Sociální chaos

Chceme všem nastolit úplnou rovnoprávnost například tím, že všem jistíme stejnou výuku, jako kdyby všichni byli stejně schopni pochopit jedny a tytéž věci a jako kdyby k jejich vysvětlení vyhovovaly všem bez rozdílu stejné metody. Můžeme si ostatně položit otázku, jestli se nejedná spíše o ,,naučení“ než o ,,pochopení“, to znamená, není-li paměť cele nahrazena inteligencí podle verbální a ,,knižní“ koncepce současného školství, které směřuje pouze ke hromadění elementárních a různorodých vědomostí a kvalitu plně podřizuje kvantitě, podobně jako tomu je všude v moderním světě. (strana 102)

Existuje pouze jedna možnost, jak se vymanit z chaosu: obroda intelektuality a poté znovuvytvoření elity, kterou dnes musíme považovat v západním světě za neexistující, neboť tohoto výrazu nelze užít na několik roztroušených a nesourodých prvků, které jsou svým způsobem jen nerozvinutými možnostmi. (strana 113,4)

Tolik lidí, přestože mají dobrý úmysl, nedokáže pochopit, že je nezbytně nutné začít principy, a tvrdohlavě plýtvají silami  v té či oné oblasti, sociální či jiné, kde nic skutečného ani trvalého nemůže  být za daných podmínek završeno. (strana 114)

Kapitola 7. Materiální společnost

Zastánci moderní doby většinou nechápou jinou vědu než tu, která věci měří, počítá a váží, která se tedy zabývá materiálními věcmi, neboť právě jen na ně je možné aplikovat kvantitativní hledisko. Snaha redukovat kvalitu na kvantitu je vůbec typickým rysem moderní vědy. V tomto směru to došlo tak daleko, že většina lidí věří, že tam, kde není možné zavést míry a kde neexistují vědecké zákony vyjadřující kvantitativní vztahy, není věda v pravém slova smyslu vůbec možná. (strana 120)

U široké veřejnosti je ostatně prestiž vědy závislá výhradně na tom, do jaké míry jsou její výsledky uplatnitelné v praxi: opět jde o to, že právě ty jsou viditelné a hmatatelné. (strana 122)

Bezesporu lze tvrdit, že masa byla vždy tím či oním způsobem vedena a že její historická úloha spočívá především v tom, že se nechává vést, neboť představuje pouze pasivní prvek, ,,matérii“ v aristotelovském pojetí. Dnes ale k tomu, aby byla vedena, stačí disponovat čistě materiálními prostředky, tentokrát v běžném smyslu tohoto slova, což jasně poukazuje na stupeň úpadku naší doby; současně se však snažíme tutéž masu přesvědčit, že vedena není, že jedná spontánně a že ovládá sama sebe. Fakt, že masa tomu věří, umožňuje dohlédnout, kam až sahá její nevědomost. (strana 125)

A jelikož jejich ,,nadřazenost“ existuje jen z materiálního hlediska, je jasné, že prostředky, kterými se prosazuje, jsou ty nejsurovější. (Západ proti Východu, strana 130)

Co je to za podivnou dobu, že se tolik lidí nechá přesvědčit, že přinášíme národu dobro tím, že jej zotročujeme, že mu vezmeme to, co je mu nejdražší, tedy jeho vlastní kulturu, a nutíme jej, aby přijal zvyky a respektoval instituce, které byly vytvořeny pro jinou rasu, a nutíme jej k těm nejhorším činnostem, abychom jej donutili osvojit si něco, co je pro něj naprosto zbytečné! (strana 130)

Hrdiny se stávají atleti, jakkoli neotesaní; právě oni vyvolávají nadšení mezi lidmi, dav s nechává strhnout jejich výkony. Svět, v němž se vyskytují podobné jevy, klesl opravdu hodně hluboko a zdá se, že je velice blízko svému konci. (strana 131)

Čím víc toho člověk potřebuje, tím větší je pravděpodobnost, že něco postrádá a že tedy bude nešťastný. (strana 131)

Lidé dříve nemohli trpět tím, že postrádali věci, které neexistovaly a o kterých neměli ani tušení. Dnes však samozřejmě naopak trpí, když se jim těchto věcí nedostává, neboť si navykli považovat je za nutnost a vlastně se jim opravdu nutností staly. A tak se snaží všemi prostředky získat to, co jim zaruší materiální uspokojení, tedy to jediné, co dokáží ocenit: jde jen o ,,vydělání peněz“, neboť právě ty umožňují obstarat si toto uspokojení, a čím více jich máme, tím více jich chceme, neboť objevujeme stále nové potřeby; tato vášeň se pak stává životním cílem. (strana 132)

Kapitola 8. Vpád Západu

Jak jsme již uvedli, moderní zmatek se zrodil na Západě … Dnes se však na Východě setkáváme s lidmi, kteří se víceméně ,,pozápadnili“. (strana 137)

Je pozoruhodné, že ve chvíli, kdy Západ vše obsadil, prohlašují někteří lidé údajně pronikání východních myšlenek a Západ za nebezpečí, které je plní hrůzou. (strana 141)

V případě, že se na odpor proti cizí invazi stavějí lidé ze Západu, nazýváme to ,,vlastenectvím“, jenž je hoden všech poct, avšak objeví-li se odpor na straně východních národů, jedná se o ,,xenofobii“ či ,,fanatismus“, která si nezaslouží nic jiného než nenávist či nechuť. (strana 147) … V každém případě je zcela zřejmé, že lidé z Východu nikoho neohrožují a už vůbec nechtějí jakýmkoliv způsobem ovládnout Západ; zatím jsou dostatečně zaměstnáni tím, aby se ubránili evropskému tlaku, který ohrožuje už i jejich ducha. Je ovšem přinejmenším podivné pozorovat, jak si agresoři hrají na oběti. (strana 148)

Podobně je tomu s netrpělivostí těch, kteří by, vedeni horečnatým spěchem moderního světa, chtěli poznat vše naráz: nelze ovlivnit, aby některé věci byly vyjeveny dříve, než je to správné; tito jedinci se však mohou utěšovat tím, že zrychlený chod událostí jim určitě přinese velmi brzké zadostiučinění. (strana 149, 50)

Dobré by bylo říct, že tento spisovatel knihu vydal v roce 1927 a zemřel v roce 1951. Nabízí v poslední kapitole i řešení.

Reklamy

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s