Literatura · Povídkové antalogie

Karel Čapek: Bajky a podpovídky

Bajky a podpovídky

Tato kniha se mi velice líbí, obsahuje bajky, nebo spíš jakési aforismy, krátké větičky, ty nejlepší jsem vypsala ZDE. Povídky jsou mnohem lepší než povídky z jedné a druhé kapsy, které mi nic moc neřekly :) Doporučuji na sto procent.

(c) Obsah, spoiler:

Prostopášník, 1928

Tři strany povídky o muži, který se holedbá, jak si užívá života oproti těm manželům, co dluží peníze a živí děti atd. Potom přijde domů, je celý den doma, doškrábe ho jeho kočka Lízinka. Druhý den povídá, jak zase zažil divokou noc, jak ho jedna ženská poškrábala… Ale byla to spíše milá povídka.

Poslední věci člověka, 1928

O pohřbu, o rozebírání věcí nebožtíkova, o škudlení, jak nemá ten a onen platit doktorovi (baví se v tramvaji) atd.

Vynálezce, 1936

O vynálezci, který nejdřív vymyslel slovo a pak teprve k němu vynález. Vynálezy tepu: Rozbiječ, kazidlo, nudítko…atd. J Vážně důležité a potřebné vynálezy. Karel Čapek v této povídce vymyslel vlastně 40 nových slov :)

Zázrak na hřišti, 1936

Povídka, kde se dá najít i něco za písmenky.

O zápasech jednoho fotbalového klubu, který pořád vyhrával. Míč byl skoro v jejich bráně a najednou se otočil a byl v brance protihráče. Jedni hráči si všimli, že vždy je na zápasech chlapec, který před gólem zmizí, modlí se a líbe zem, a pak se míč otočí a stane se ten zázrak. Tak si ho vezme bokem jeden protihráč a vysvětlí mu pravidla hry. Tak se příště zase modlí, ale aby vyhráli fair play. A samozřejmě prohráli.

A MUSt. Poppr řekl: ,,Tak vidíš: jakmile platí pravidla, nedají se dělat žádné zázraky.“

(takže to vidím na Mnichovskou dohodu…)

Právní případ, 1936

O muži, který narazil do rakve, kterou odmrštil do keře. Nikomu živému ale neublížil. Z trosek rakve se ale vyhrabal živý dědeček, nebyl mrtvý! Tomu ,,zachránci“ došla spousta dopisů o tom, co má zaplatit. Že na toho dědu už není penze, tak to nahradit, že musí mít větší stravu, tak taky, pak ztráty na pohřbu, který zkazil…přitom toho člověka zachránil, že.

Paštika, 1936

O muži, který si koupil strašně drahou paštiku. Kocour ho ale nechtěl a tak si řekl, že to je otrávené. Dal to sežrat tomu kocourovi, který se nakonec nechal přemluvit, ale nezemřel. Potom to opět ten kocour nechtěl, tak si řekl, že už je to zkažené a dal mu to dožrat. A teď se na něj občas osopí, že mu sežral celou paštiku, tak drahou.

Organisujme se, 1936

O kritice všech těch klubů, do kterých hned lidé patří, jen když se někde narodí, tak do 4 spolků atd… jak si pořídí papouška, hned jsou v jednom. A aby se tomu zabránilo, měl by se založit klub, do kterého by ti lidi chodili a něco proti tomu začali dělat, měli by se zorganizovat…

Čert, 1936

O hře Čert a Káča, kde při prologu vystoupí před oponu skutečný čert a začne tam divákům tančit, ti se radují a tleskají, orchestr, který hraje předehru, se velice diví… Objevila se tam vlastně fantastická bytost, nikdo ji za ni nepovažoval :)

Stěhovací podnik, 1936

O muži, který měl úžasný nápad o stěhování lidí časem, když se jim nelíbí v jejich době. Promyslel to do detailu, jak by hodně inkasoval atd., jen to mít ty stěhovací vozy, co by uměly cestovat časem…

První host, 1936

Velice úsměvná povídka o muži, který si vyprávěl s přítelem, jak je to strašné, když na návštěvu přijde jako první. Vypadá, jak kdyby se nemohl dočkat, nemá si s hostiteli co říct…to by se měl najmout nějaký První host, muž, co by chodil na večírky první, aby on nemohl nikdy přijít jako první host. Platilo by se mu podle toho, kdo by to byl.

Návrh, 1937

Muž píše na ministerstvo financí, o co by bylo lepší, kdyby lidem psali, na co jdou jejich daně. Že by se pak cítili pyšně, že zaplatili mzdu školníkovi nebo reflektory pro letadla. Že by se pak i předháněli v tom, kdo dá víc peněz, aby šli na nějaké větší a důležitější věci.

Spolek věřitelů Barona Biháryho, 1937

Povídka o spolku lidí, kteří půjčili BB peníze a on jim je nevrátil. Hlídali ho, aby se jim neztratil, platili mu večeře atd., aby úplně nezkrachoval, aby jim někdy ty peníze vrátil. Když potom zmizel, stejně se scházejí, protože si porozuměli.

Tonda, 1937

Velice hluboká povídka o tom, jak rodina pojmenovala selátko Tonda, vychovali si ho až do velkého prasete, kdy otec řekl, že ho teda zabijí. Maminka i děti říkaly, že ho rozhodně jíst nebudou, kdyby to bylo prase…ale to je Tonda. Nakonec ho prodal řezníkovi, ale stejně mi to přišlo, jak kdyby obchodoval s člověkem.

Čapek píše: Tak si myslím, že lidi se můžou zabíjet, pokud ten druhý pro ně nemá jméno. Kdyby věděli, že ten, na koho míří flintou, se jmenuje František Novák… Kdyby se všichni lidé na světě mohli oslovit svým pravým křesťanským jménem, myslím si, že by se mezi nimi tuze moc změnilo.

O cestování, 1937

Spíš úsměvná povídka o manželech, kteří chtějí někam jet. Vždycky se žena rozhodne pro něco jiného, tak manžel zkoumá mapy toho místa, až přijedou z dovolené a kamarád jim řekne, proč nejeli na to druhé místo, kam chtěli… a žena: Já ti to říkala, že jsme měli jet na Island.

Až budou soudit diplomaty, 1937

O řešení případu loupežné vraždy, protože jsou diplomati, nechtějí nikoho oslovovat jménem, pak se málem tomu vrahovi omlouvají a snad ho ani neodsoudí. Je důležité vědět, že soudí diplomaté.

Glorie, 1938

O muži, kterému vynadal v bance ředitel za chybný účet. Neudělal to však on, chce z práce odejít, řediteli napsat dopis, kdo to byl. Pak si uvědomil, že kolega má ženu, děti, měl by se tam raději vrátit a spíš mu pomoct. A ten ředitel to nakonec taky nemyslel tak zle… Kolem hlavy se mu vytvoří svatozář a zbaví se jí, až když se opět naštve na toho ředitele a že tomu kolegovi pomáhat nebude atd.

Muž, který dovedl lítat, 1938

O muži, který se rozhodl, že lítat by bylo fajn, a tak se to naučí. Když to má předvést před nějakými vojenskými komisaři – v té době už to létání vypiloval k dokonalosti, nutí ho pořád správně si dřepat a odrážet se atd., až to létání docela zapomene.

O potopě světa, 1938

O, tuším, historikovi, který musí vyvrátit špatné tvrzení jiného, tak si ani nevšimne, že došlo k potopě světa.

Čapek píše: My přece dávno víme, že lidské hněvy a fanatismy přežijí všechny pohromy a potopy; ba ani sám konec světa se jich netkne.

Anonym, 1938

O novináři, který dostává čtyři anonymy. Jeden mu píše pořád, jak je nutné ho pověsit a zastřelit atd. Jednou na ulici potká ten novinář stařečka, takový slabý člověk, který mu hrozně děkuje, když mu podá dopis, co mu vypadl z kabátu. Byl to dopis adresovaný tomu novináři, ale on se na něj nemohl obořit, když si za něj ještě dělá útratu, že mu to posílá poštou a asi je to jeho jediné štěstí. A kolik nenávisti v sobě nejspíš nosí…spíš mu toho bylo líto.

Interview, 1938

O tom, jak si novinář přikrášlil interview jednoho muzikanta, jak je to obrovský člověk z lesů s plnovousem atd. To nebyla pravda, ale když hrál na pódiu, lidé ho tak nejspíš vnímali, protože se tak projevoval. Tak nevěděl, jestli ten novinář nakonec neměl pravdu.

Deset Centavos, 1938

Taky dost silná povídka, napsána rok před smrtí Čapka, docela autobiografická. Píše o učiteli, který vede přednášky o moderní astronomii a hygieně kojenců, lidé na jeho přednášky chodí, ale najednou o něm napíšou v novinách, jak do nich něco cpe atd. A lidé se mu straní, i z domů cítí tu nenávist, i když nic neudělal. Je to pro něj nezvyk, protože s nenávistí se neumí vyrovnat, když se učil milovat.

Na konci ale naděje, je v autobuse, lidé mu pomůžou najít peníz a usmívají se na něj.

RUKOPISY Z POZŮSTALOSTI

Josef Egyptský – O výkladu snu krále, který mu z Bible vyložil Josef, akorát po freudovsku. Jak je král čuně, jak myslí na samý chtíč atd. Ten říká, že to netušil, jakmile se jeho manželce, dcerám nebo synům bude zdát něco podobného, hned je nechá potrestat.

O fantasii – moc pěkná úvaha nad fantasií. Že děti v sobě mají spoustu fantasie, ví, čím vším by mohli být. Dospělí jsou sobečtí, ti ví, čím chtějí být a je to jen zlomek toho, čím by být mohli. Dívky by mohly být stejně tak sestřičkami jako děvkami, akorát o tom nepřemýšlí, co VŠE mohou být, nedostatek fantasie…

Šaty dělají člověka – povídka o tom, jak je pravda, že když má na sobě člověk šaty strážmistra, chová se jako strážmistr. Nebo bezdomovce, cítí se bezdomovcem, ale bez šatů se tak chovat neumí.

Když bolí zuby – úvaha o tom, jak je každý hrozný egoista, když ho bolí zub. Najednou existuje jen on a jeho zub. Má v sobě část ustrašenou a taky část, která se vzmuží a jde k zubaři… a pak je zase jeho osobnost rozprostřena.

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s