Literatura · Povídkové antalogie

Terry Pratchett: Divadlo krutosti

https://i1.wp.com/www.azknihy.cz/data/products/sm_divadlo-krutosti-terry-pratche.jpg

Tento soubor povídek se mi moc líbí, zdá se mi, že Pratchett má opravdu originální povídky, úplně jiné než jiní. Jeho fantazie je bezbřehá, což potvrzuje i tuna knížek Úžasné Zeměplochy. Tuto sbírku můžu opravdu doporučit. Co mě překvapilo je fakt, že jednu povídku – velice originální – napsal ve 13-letech!

(c) Obsah, spoiler:

Moře a malé rybky – jedna povídka o čarodějkách z Lancre, nejen o Bábi Zlopočasné a o Stařence Oggové.

Nevím, jestli se mi takový výsek z Úžasné Zeměplochy líbí. Vlastně asi moc ne, přestože je to pochopitelně napsáno dobře, po pratchettovsku. Tuto povídku popisovat nebudu, přesně jsem nerozuměla konci a nerada bych vás mátla :)

Dvacet centů s obálkou a vánočním přáním – takový horor dřívějších dob, originální. O dostavníku, který zastavil ve vánici, lidé prošli jakýmsi obdélníkem a ocitli se v rozměru, kde byly příšery a obludy a tuším i mrtví?… jen jeden se vymotal z tohoto ,,pekla“ pryč a tento příběh vyprávěl. Byli ve světě náhle viděny tři úkazy po sobě, nějaká obrovská kočka – jako slon – příšery viděné mužem v tomto jiném rozměru, tedy je nejspíš vpustil do světa.

Hollywoodská kuřata – vtipná povídka o bouračce náklaďáku, ve kterém byla kuřata. Některá přežila a žila u krajnice, se zálibou se dívala na druhou stranu, ale pokusy o přejití skončily přejetím na placku. A pak po čase se začaly objevovat malé přístroje, straženy autem, se třemi kuřaty. Pak v tom příkopě kuřata zmizela, byla tam jen nějaká díra. Poté se tam objevovaly záblesky a nakonec byla kuřata na druhé straně, ale nikdo nevěděl jak :D

Ifdefdebug – World enough – Time

Sci-fi povídka o době, kde lidé žijí ve virtuální realitě, ulice jsou vylidněné. Jeden muž umře, zavolají vyšetřovatele, který raději čte knížky a umí vše opravit – pračky, tedy vše. Muž měl pět let ve vedlejší místnosti mrtvou manželku s dítětem, nikomu to nebylo divné, všichni si mysleli, že ji normálně potkávají v obchodě, protože ten muž nejspíš omylem rozšířil vir i do jejich virtuálních přístrojů, kde ta žena i její syn stále žili. Pach jejich těl překrýval taky ten přístroj.

Trollí most – o barbaru Cohanovi… o tom, že chtěl přejít most, kde byl vždycky trol, chtěl ho zabít, ale on svolal celou rodinku a chlubil se, koho to má slavnýho na mostě. Žena byla naštvaná, že takto nikdy nezbohatnou, když přes jejich most nejdou kupci, ale jen takoví dědci. Trol si postýskal a místo, aby byl zabit, jak přesto toužil, nechal mu Cohan 12 zlatých, což mu jeho kůň docela vyčítal…

Inkubác – povídka přesně o 100 slovech (aspoň v AJ), kde na začátku se omlouvá kdosi mágovi, že se mu to nepovedlo…že se to ještě nikdy nestalo, takovéto omlouvání muže, kterému se nepostavil – ten mág poslal někoho (duch sexu?…cokoli sexu) na čarodějku, aby se jí pomstil. Nevyšlo :D

Poslední odměna – anotace: Spisovatel jednoho dne otevře domovní dveře a stojí tváří v tvář barbarovi, který byl zabit v jeho nejnovějším románu. To mě okamžitě zaujalo, skvělá povídka, i když konec jsem moc nepochytila, kdo koho kam poslal. On totiž ten spisovatel napsal 26 knih o jednom barbarovi, který věřil, že když zemře, tak půjde ke svému stvořiteli a do ráje, tak se objeví u dveří onoho spisovatele.

Gramofony noci – V hlavní roli Smrť a jeho sběratelská vášeň pro rockovou hudbu (anotace). Jeden mladík je zapálený do hudby, má všechny skladby všech interpretů. Jednou na jedné párty, kde pouští hudbu, uvidí Smrtě. Myslí si, že je to maska, upozorní na něj přítele, ten nikoho nevidí, ale všimne si volného místa, kterému se lidé vyhýbají. Potom se jako zapálení sběratelé začnou bavit se Smrtěm o své vášni, jakoby Smrť ani nebyl Smrť.

Vložte medvídka – O tom, jak si počítač napsal o dárky Santu Clausovi, který ho na Vánoce navštíví a diví se, že si napsal o dárky. Říkal, že lidé ho nechali pracovat i přes Vánoce a každý dárek mu stejně vezmou. Ráno ho objevili lidí s medvídkem na bedně, kdy ho sundali, okamžitě se vypnul. A nemohli mu ho vzít :) Milá.

Bylo nebylo…a bude? – Originální povídka z doby Artušovské, kam přicestoval muž z budoucnosti, jmenoval se Mervin, přestože si ho někdo pletl a říkal mu Merlin. Věděl, jak má být legenda, tak vynalezl přístroj, který udrží pomocí magnetismu meč v kameni a až si všimne nějakého mladíka, který by mohl být Artuš, vypne ten mechanismus. Popletl to trošku a královnou se měla stát žena.

Kšeft v Hádesu – tuto povídku prý napsal ve 13ti letech, smekám :) O ďáblovi, který se ozval podnikateli (je jedno komu vlastně, ilegálně vydělával peníze a ďábel ho vydíral), který mu navrhl podniky v Pekle. Byl tam Kerberos i Styx, ale ne vyloženě podle řeckého vzoru celé peklo. A Kerberos utrhnul Orfeovi nohu, ale o tom se nepíše.

Ďáblovi  se to ale moc nelíbilo po čase, protože mu tam dělali bordel, nevyspal se, všude bary, křik, mafiáni mu vyhrožovali a on se jich bál. Prosil Boha, že se k němu vrátí, že chce nahoru, tak ho Bůh vzal zpět. Potom ukázal vztyčený palec na toho podnikatele, takže asi podnikatel dělal službu Boha i ďáblu?

Divadlo krutosti – divadlo, kde děti hází krokodýlům a mlátí se, to by se normálně neuzmulo – myslí si ostatní, ale dnešní filmy a smích nad cizím úrazem atd. Povídka je o vyšetřování smrti asi šéfa toho divadla.

Reklamy

2 thoughts on “Terry Pratchett: Divadlo krutosti

  1. Pingback: Povídky |

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s