Literatura

Karel Čapek – Matka

https://i2.wp.com/www.sberatel.com/capek/sberatel/matka.jpg

Příběh o matce, která ve válce v Africe ztratila muže (za pravdu), nejstarší syn Ondra zemřel na nákazu (za vědu) a ona s nimi rozmlouvá. Čapek chtěl, aby si lidé nemysleli, že jsou to duchové, ale lidé žijící v představách ubohé matky. Zbyli jí tři čtyři syni. Jiří, Kornel, Petr a Toni.  Jeden po druhém umírají. Jiří za pokrok, Petr za víru, Kornel za vlast, matka je z toho celá zhroucená a nechce dát svého posledního syna Toniho, protože je droboučký a citlivý. Vyčítá svým dětem a muži, že je lehké umřít, ale jaké to je pro ty, komu umřeli, na to už nepomyslí (každý umřel vlastně cíleně, za svoje hodnoty). Pak však z rozhlasu uslyší, že nepřátelští vojáci hodili pumy na obecnou školu, prchající děti postříleli, zničili jedno město plné civilistů, hlavně žen a dětí…že nejen jí umřeli syni a válka by se skutečně měla zastavit.
MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?
Strhne pušku ze stěny a podá svému jedinému synovi, jedinému stvoření, pro které měla smysl žít: Jdi!

Líbilo se mi hodně scén, které tu chci pro sebe napsat:

Matka rozmlouvá s mrtvým mužem a synem Ondrem, které vidí jen ona. Do pokoje vběhne Jiří (syn): Dobrý večer, maminko. Nazdar, tati. Tě bůh, Ondro!
Matka s hrůzou vstává: Počkej – Jiří, ty vidíš…tatínka…a Ondru?
Jiří: Vidím maminko. Jak bych je neviděl?
Matka: Ale vždyť oni…oni jsou mrtvi, Jirko! Jak ty je můžeš vidět…jak ty s nimi můžeš mluvit – Jiří!
Jiří: No víš, mami – Ale nebudeš se na mne zlobit? Mně se totiž něco porouchalo na letadle, víš? To je celé.
Matka: Jirko, tobě se něco stalo?
… Jiří: Nesmíš se zlobit, maminko, ale já jsem se zabil.

(drsný)

Jiří: Víte, ono se řekne…umřít za něco velkého: za vědu, za vlast, za víru, za spásu lidstva nebo co; ale když je člověk v tom –
Ondra: – tak to vypadá jinak, já vím. Kdyby si lidé dovedli představit, jak při tom člověku je, tak by se…snad…míň oháněli tím, že je krásné…za něco umřít. Krásné! Já jsem moc krásného na své smrti nenašel.

Starý pán (matčin otec): Víš, když ty ses měla narodit…tak to tvou maminku mohlo stát život. Já jsem klečel u ní a…nu, hrozně jem se stydel, víš? Říkal jsem si…tak tady má žena dává všechno v sázku, aby se narodilo dítě, – a co já?

Ženský hlas v amplionu: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme všechny muže do zbraně. Voláme všechny muže. Na nás nezáleží. Už nebojujeme za sebe, ale za zem svých otců a dětí. Ve jménu mrtvých i budoucích, voláme do zbraně celý národ.

(silný)

Hlas z amplionu: – Už ne lidský hlas, ale vlast sama vás volá. Já vlast volám všechny muže. Já matka vlast prosím své syny: braňte mne, braňte mé děti!

o knize

 

Advertisements

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s