Literatura · Povídkové antalogie

Povídky Roalda Dahla

Roald Dahl patří mezi mé oblíbené spisovatele. Tento příspěvek shrnuje jeho povídky a mé obsahy k nim, které jsem vypsala někdy kolem roku 2012 (omluva za sloh). O: znamená obsah, H: znamená hodnocení.

A nyní mne propusť v pokoji…

https://i2.wp.com/knihy.abz.cz/imgs/products/img_160006_main.jpg

O: O muži, kterého trápí vina na křivdě a hanbě, kterou způsobil jedné dámě. Vyzpovídá se ze svého činu, jak zjistil, že jeden malíř malující dámy namaluje nejdříve nahé tělo té ženy, a pak na něj teprve domaluje oblečení. Přemluvil tedy onu dámu, aby se u něj nechala namalovat, protože to byl opravdu mistr. Byla nadšená, klidně se svlékla a podstoupila jeho metodu. Muž ten obraz koupil. Poté známou metodou odstranil horní vrstvu a před mnoha lidmi tento obraz odhalil. Všichni se na něj ale zlobili, čekal reakci jinou. Utekl tedy v hanbě do svého domu, té ženě poslal omluvný dopis a ona jemu dopis, že mu odpouští a posílá víno z jejich vinice.
Mělo zvláštní chuť.

Závěr:

„To je vám zvláštní – najednou se mi opravdu dělá nějak nevolno.“

…a pak, že se ženy neumí bránit :)

Africký příběh

H: Povídka se zajímavým příběhem, nejspíš podle skutečné události. Pointa je nám známá brzy, ale nevadí. Chladnokrevné.

O: Povídka je o muži, který pracuje pro jednoho sedláka v Africe. Nesnáší zvuky jako chřoupání, psí olizování tlapy – proto už ubil několik psů, stejně tak sedlákova. Vypadá to, že mu brzy zabije i krávu, která večer chřoupe trávu, jako by v ní bylo kamení. Stane se, že každé ráno má kráva prázdné struky. Stařec se rozhodne přijít tomu na kloub, sedne si na verandu a celou noc hlídá. K ránu vidí mambu, jak se sune ke krávě a to ona to mléko saje. Druhý den přikáže mladíkovi čekat na toho zloděje, aby ho zastřelil. Neřekne, že je to had. Muž se schová do díry, a když stařec vykřikne teď, vyskočí z ní – a mamba ho zabije. To má za svoji úchylku, kvůli které zabil tolik zvířat.

Velký samočinný větostroj (The Great Automatic Grammatizator)

H: Zajímavá, trošku scifi povídka o výrobě knih :)

O: Povídka o velmi šikovném vynálezci, který se ale snaží napsat nějakou povídku, která by prorazila. Jeho tvorba však není přijímána, proto vynalezne velký samočinný větostroj, který sám tvoří knihy. Dahl to tam velmi dobře promyslel i se zápletkami, vášněmi atd. Vzniká tak kniha za den, muž nechce, aby kdokoli tvořil sám, tak rozesílá nabídky všem spisovatelům, aby se zapojili do jeho projektu a nikdy už nenapsali nic svého. Souhlasí, protože krachují. Vypravěč této povídky, řeklo by se Dahl, říká:

„Právě teď, kdy sedím nad těmito stránkami, a z vedlejšího pokoje ke mně doléhá kvílení mých devíti hladových dětí, cítím, jak se mi ruka plíživě přisunuje blíž a blíž k oné zlaté smlouvě, která leží na druhém konci stolu. Ó Bože, dej nám sílu nechat naše děti hladovět.“

Přání (The Wish)

H: Velmi krátká povídka o dětské fantazii.

O: Taky to znáte, že si řeknete, teď přeskáču jen po žlutých skvrnách na koberci a můžu si vzít čokoládu? Hlavní hrdina této povídky, malý chlapec, si tak taky hraje. Koberec je plný hadů a propadlin atd. Akorát, že jeho hra se promění ve skutečnost. Asi jen v jeho hlavě, ale i tak.

Prase (Pig)

H: Docela drsná povídka od začátku až do konce, také velmi zajímavá.

O: Povídka je o malém Lexingtonovi, kterému zemřou rodiče, a ujme se ho stará teta. Ta v něm objeví dar vařit, do 16ti má 9000 vlastních receptů. Teta mu umře a on se vydá do NY pro dědictví, které činí půl milionu dolarů. Na to, že to té doby žil s ní v horách v malé chatce s vlastními prasaty a krávami, je to docela překvapení. Půlku si ale za služby vezme právník a až na 15 tisíc jde zbytek na pohřeb, přestože tetu pohřbil sám na dvorku. Chlapec se vydává poznávat kuchyni NY, protože chce sepsat kuchařku. Okusí poprvé vepřové maso, teta ho vychovávala jako vegetariána. Zjistí, že je to nová nepoznaná vůně a vydá se na jatka, aby zjistil, kde to maso vzniká. Prase tam chytnou za nohu do řetězu a vytáhnou nahoru, až mu zlomí nohu nebo mu křupne v pánvi, tam mu naříznou tepnu, aby vykrvácelo, a ještě živé ho hodí do vařící vody. To stejné udělají následně s Lexingtonem.

Vzhůru k nebesům

O: Hlavní hrdinka této povídky trpí až patologickým strachem, že zmešká letadlo. Jednoho dne odjíždí na dovolenou, její manžel ji schválně trápí a zdržuje, pro něco se vrací, ona je z toho šílená. Potom se dlouho nevrací z domu, běží za ním, kde je. Potom odejde do auta,  řekne řidiči, že manžel nepojede a odjedou spolu. Stihne let, odjede na dovolenou za svými dcerami, za měsíc se vrátí. Zaposlouchá se, už neslyší žádné rány, v domě je krásné ticho, zavolá tedy opraváře, aby opravil výtah… (a v něm měsíc mrtvý její manžel :D)

Chirurg (The Surgeon)

H: Taková docela obyčejná povídka, u které jsem ale byla jako na trní, jak to dopadne!

O: Povídka o chirurgovi, která nedbá na slávu a věhlas, hlavně chce pomáhat lidem. Nepřijímá peníze, občas nějaký dárek. Stejně tak za záchranu syna arabského šejka vyfasuje briliant za milion dolarů. S manželkou na víkend odjíždí ke známým, tak diamant zamrazí v ledničce do sklenice vody. Přijedou domů, dům roztřískaný. Diamant pryč. Podle policistů ale nešli po něm, ale jen to byli nějací mladí lidi, co takhle devastují domy pro zábavu. Jeden mladík zrovna jde na operaci, že mu něco uvízlo ve střevech. Když to doktoři vyoperují, zjistí, že je to briliant. Nikdo ale neví, že je toho chirurga, který zrovna odjel za manželkou pomáhat jí s tím nepořádkem. Dva, kteří ho najdou v chlapcových střevech, se jedou zeptat klenotníka, kolik by za něj dostali. Ten v něm pozná briliant toho chirurga, protože ten ho jel předtím taky ocenit. Zavolá jemu i policii, nedorozumění se vysvětlí a chirurg má zpět svůj briliant.

Voják (The Soldier)

H: Nejspíš narážka na to, co se děje vojákům zpět doma.

O: Povídka je o muži, který má špatné nervy (bývalý voják), necítí pohlazení peříčkem, jen píchnutí špendlíkem. Nepoznává různé věci, zdá se mu, že se mění poloha kliky, byla nalevo (stoprocentně) a teď je napravo apod. Jednou tak dojde domů a nepozná ani vlastní ženu, která ho musí omráčit a zavolat doktora. Je to smutné.Antikvář (The Bookseller)

H: Tato povídka je opět o jednom dobrém podnikatelském nápadu.

O: Povídka o jednom vychytralém antikváři, který se svojí přítelkyní rozesílá vdovám seznamy erotických knih, které si jejich manželé před smrtí ještě objednali – a měli by je tedy zaplatit. Mají přes 200 účtů, aby to nikomu nebylo podezřelé, mají přes milion 400 tisíc, objíždí různé hotely a užívají si. Vdovy to zaplatí a nemluví o tom, takže se nestane, že by se to rozkřiklo, že je to podvod. Jednou ale za nimi přijde nějaká paní se svým synem a ujišťuje se, jestli je seznam správný. To už je ale chytnou policisté, kteří je doprovází, protože pán byl slepý a četl jen brailovým písmem. Jack pot.

Člověk jako vy

O: Tato povídka slouží spíše k zamyšlení, myslím, že sám Dahl ji potřeboval napsat. O dvou pilotech, kteří se potkají v hospodě a jeden se potřebuhe vypovídat z pocitu viny, kolik lidí – jako vidí kolem sebe v hospodě – asi zabil shazováním bomb. To je asi tak celé.

Edward Přemožitel

O: Povídka je o ženě, která nalezne kocoura. Ráda hraje na klavír a všimne si podivnosti v chování kocoura, když hraje skladby od Listze. Napadne ji, že ten kocour je reinkarnovaný Listz, protože když zahrála nějakou skladbu od muže, kterého neměl za života rád, prskal. Našla si o tomto hudebním skladateli knihu a hodně věcí sedělo. Navíc kocour jí stále víceméně přisvědčoval, když se ho na něco ptala.

Nadšená to říkala manželovi, který se vrátil ze zahrady, ten byl nepříjemný a chtěl jídlo. Když odešla, kocour zmizel a manžel šel opět na zahradu, když se vrátil, měl rozškrábané kalhoty. A vzadu v zahradě plápolal oheň. A jeho žena se ptala, co se stalo…

Farářovo potěšení (Parson’s Pleasure)

H: Tato povídka se mi moc líbila, opět úžasná pointa :)

O: V této povídce vystupuje hlavní hrdina – vydává se za faráře. Zjistil, že se dá docela dobře vydělávat na nábytku. Objíždí domy ve svém okrsku (nebo čem) a navštěvuje starší domy s tím, že vykupuje starý nábytek. Vždycky, když vidí něco drahého, dělá, jakože je to naprosté harampádí, které mu bude k něčemu dobré, a koupí ho za nízkou cenu – a poté prodá za velké peníze. Zjistil totiž, že lidé většinou neví, jaké kusy mají v domě.

No a v této povídce se dostane na své obchůzce do domu, kde objeví komodu, kterou hledá hrozně moc lidí na světě, poslední kus jakéhosi umělce – Dahl krásně popisuje, jak na to přišel, je opravdu tak vzdělaný nebo obeznámený, že dokáže krásně vykreslit, na čem farář ověřil pravost té komody :) No a on s lidma, co tam bydlí, smlouvá, že by potřeboval vlastně jen kolečka z té komody, jinak mu o nic nejde, ale hodí se mu ke stolečku, tak jestli by jim ji prodali. Dahl popíše skvělé obchodní smlouvání, ale nakonec se dohodnou a on jde k autu, aby si mohl komodu odvézt. Po cestě téměř skáče nadšením nad takovýmto nevěřitelným obchodem.
Majitel má syny, všichni jsou rádi, že se toho zbaví. Když uvidí jedno auto, leknou se, že se mu tam ta komoda třeba nevejde…a když chce jen ty kolečka a zbytek prý třeba na podpal, komodu mu celou rozštípou.

Závěr:

„Byla to dřina a trvalo několik minut, než se mu podařilo celý korpus více méně dokonale rozštípat na kusy.

,Něco vám řeknu,´ zachroptěl udýchaně, narovnal se a otřel si čelo. ,Tuhle skříň musel dělat sakra dobrej fachman, ať si farář tvrdí, co chce.´

,Stihli sme to akorát!´ zvolal Rummins. ,Už jede!´“

Hračka

O: Povídka o letci, který měl havárii s letadlem. Dobrý popis situace, kdy sedí v hořícím letadle, ale protože má nejspíš otřes mozku, tolik to neřeší. Má různé halucinace – třeba jednu, kde piloti kreslí na letadla vtipné obrázky, takže Němci spadnou sami, až je uvidí, potrhají se smíchem. Nakonec buďto umírá, nebo zůstává slepý.

Chutě

O: V této povídce se jedná o sázku dvou mužů, která jim je rozmlouvána. Jeden muž totiž na večírku, na kterém je pozvaný (spíše hostina), tvrdí, že pozná jakékoliv víno, které ochutná – pozná, odkud je. Vsadí se o ruku hostitelovy dcery a věno.
Ten muž hádá, hádá, ochutnává, převaluje na jazyku, je z nějaké hrozně zapadlé vesničky a on to uhádne. Všichni och a ach, hostitel nevěří..

Pak se zjistí, že on předem věděl, jaké víno bude ochutnávat a odkud je, jen si s nimi hrál, ale tu dívku už asi vyhrál, a tak to končí tím, že hostitelova žena se ho snaží uklidnit…

Katina

H: Jedna z válečných povídek, která je bohužel příliš dlouhá a plná faktů. Přitom základní příběh je dojemný.

O: Ve zkratce bez faktů, hlavní hrdinové zachrání v rozbouraném Řecku malou holčičku a vezmou si ji k sobě. Všichni si ji zamilují, cestuje s nimi z místa na místo, ale vždy když letí nepřátelská německá letadla, vyběhne na přistávací plochu a nenávistně se na ně dívá, přitom ji můžou zabít. A jednou ji skutečně zabijí a její potištěné šatičky jsou celé od krve.

Krk

H: Tuto povídku už jsem četla, ale nevím kde – a tady ji nemám. Poměrně dobrá, ale ne z těch Dahlových nejlepších.

O: Povídka je o muži, který zdědil velký majetek a neměl ženu. Všechny na něj pořádaly hon, až ho jedna ulovila. Hrdina povídky za nimi jel na víkend, ta žena byla krásná, ale podváděla svého mírného nekonfliktního muže s majorem. Jednou je hrdina s  pánem domu viděli při pusinkování na zahradě, ale také to, jak žena uvízla hlavou v otvoru sochy, kde ji chtěl major vyfotit. Manžel k nim došel, ona ho sekýrovala, ať ji okamžitě vytáhne. Majordomus přinesl sekeru a pilu a stále pánovi podstrkoval sekeru, to by jí totiž usekl hlavu (nebo při nejmenším uši), on se jen zasmál a vzal si pilu. Všichni ale v tu chvíli rozhodování ztichli, jakoby si uvědomovali situaci.

Krysař

O: Chlap si pozve krysaře, aby mu vychytal krysy. Ukazuje mu a jeho kamarádovi (vypravěči tuším) techniky na chytání krys. Šokující.
Jedna je, že rozsype nakažený oves kolem dokola, ale krysy se na to nenachytají. Druhý je, že vytáhne z kapsy krysu a fretku, pak dá oba do stejné kapsy, ony se honí kolem sebe, ozve se pištění a krysa je zabita.
Potom se vsadí o šilink s každým o to, že zabije další krysu, kterou vytáhne z kapsy, bez ruk. Pozoruje ji, ona tuhne, přibližuje se k ní hlavou, muži na něj nevidí – krysa zmizí, snědl. ji. Jsou znechucení, on odchází a pohybuje se zvláštně, jako krysa.

Kůže

O: Jeden pobuda má nádherný obraz na zádech, vytetovaný, když ho kdosi uviděl, chtěl si ho koupit. A jak? Vždyť ho má na zádech… Prý, když si ho nechá odstranit i s kůží, zařídí mu dokonalý život až do konce života.
Odmítl.

Závěr:

„O pouhých pár týdnů později byl v Buenos Aires nabídnut k prodeji pozoruhodně stylizovaný obraz ženské hlavy od Soutina, v krásném, bohatě glazurovaném rámu. Tato skutečnost (stejně jako fakt, že v Cannes není žádný hotel jménem Bristol) vyvolává v člověku jisté pochyby a vede ho k tomu, aby se modlil za staříkovo zdraví a vroucně doufal, že – ať už je v tuto chvíli kdekoli – snad je tam s ním i baculatá dívka, která mu pečuje o nehty, a pokojská, jež mu každé ráno přináší snídaně do postele.“

Láska má, holubička sivá

H: Manželé si pozvou na víkend jiný manželský pár. Nemají je moc rádi, ale prý jim jde hra karet a oni hrají rádi. Navíc o peníze.
Hrají bezchybně, sehraně a oberou je o hodně peněz. Manželé jim nainstalují do pokoje kameru – pod velením manželky – aby tajemství odhalili (možná už před příjezdem). Zjistí, že oni mají…teď přesně nevím co, něco šíleně složitého na paměť, jak jdou karty postupně po sobě, nebo si pro každou kartu vytvořili znamení, no šílenost. A ta žena donutí toho muže okamžitě začít cvičit to stejné. (na videu vidí, jak ten muž své ženě vynadá, že se spletla a ona pláče, přestože vypadali jako šťastný pár. Pak taky, jak je ten druhý muž pod nadvládou své ženy).

Madam Rosetta

H: Tato povídka leda tak popisuje hrozné praktiky madam Rosetty, jinak mě moc nebavila.

O: Povídka je o dvou vojácích, kteří jsou ve městě a rozhodnou se jít večer za zábavou. Zbytečně je zde mnoho stran o jejich hovoru s Egypťany v nějakém baru, než je napadne osvobodit dívky od hrozné madam Rosetty. Ta vždy zláká nějakou prodavačku nebo jinou ženu k prodeji svého těla vojákovi za dobrou cenu, poté jí ale vyhrožuje, že jestli nebude pokračovat, řekne to na ni šéfovi a ten ji vyhodí. Ze stovek, které zákazníci platí, jí ale dává jen pár peněz, přitom ony nepotřebují nic, jen svobodu. Ti kamarádi spolu s dalším madam uvězní v kanceláři a dívky odvedou. Nevím, jestli jen na noc, nebo jí vzali nějaké důkazní materiály, ale kdyby je nevzali, nejspíš by to nemělo až takový smysl.

Mateří kašička/Královská kašička

O: Žena porodí dítě, to ale nechce vůbec jíst. Je nešťastná, zoufalá, neví co s ním. Musí jíst, aby vyrostlo, aby přežilo. Její manžel už je taky zoufalý, ale něco ho napadne. Chová včely, proto vezme med od královny, říká se tomu mateří kašička (o tom se dočetl, Dahl podává obšírné vysvětlení, člověk neví, jestli si to vymyslel nebo je to pravda :D), po které ta královna tolik roste a kterou dávají dělnice právě jen královně, je velice vzácná.
Jejich dítě začne opravdu přibírat, matka to ale neví, potom, když jí manžel řekne proč, pochybuje, jestli to není závadné. Na konci začnou dítěti růst chloupky jak včelám (i tak zabarvené) a manžel na to reaguje jak blázen nebo fanatik…ten konec jsem moc nepochytila.

Mistr světa

H: Tato povídka je sama o sobě dost dobrá a něčím nová, ale vadí mi, že je to vlastně povídka o tom stejným, co je velkou částí v knize Denny, mistr světa.

O: O originálním lovu bažantů – pytlačení, které se krapet vymstilo, vtipně … Dva kamarádi jdou lovit bažanty na hrozinky, do kterých dají uspávací prášek, oni popadají a oni je můžou pochytat lovcům a hlídači přímo před nosem. Udělají tak, jedna paní jim je má dovézt, ale oni se mezitím probudí a vylítávají jí z kočárku, ve kterém ho veze – a za ní jede kolona aut, lovců, kterým oni ty bažanty vylovili.

To sladké tajemství života

O: Jde o revoluční metodu oplodňování krav. Jeden muž jde nechat oplodnit svoji krávu, farmář se ho zeptá, jestli chce jalovičku nebo bejčka. On nevěří, že se to dá ovlivnit tím, co farmář udělal – otočil krávu k slunci. On mu však podal 32 sešitů – záznamy o 32 letech, kde byly převážně jalovičky (kvůli mléku), a to z toho důvodu, že slunce přitahuje spermie, které nesou genetickou informaci, která způsobuje, že se narodí samička.
A prý, jestli to tak funguje u lidí – ano, vždyť farmář má 4 syny, no ne? :)

 

Skopec na porážku

H: Tato povídka se mi líbila, ale znám ji jako vtip.

O: Obsah této povídky jsem slyšela i ve formě vtipu, bylo by tedy možná snazší najít ten vtip a dát vám ho sem. Jde o to, že manžel oznámí manželce, že ji opouští, ta se naštve a zabije ho. Udělá z něj pečeni, když přijdou policisté vyšetřovat jeho zmizení, nabídne mi. A jeden z nich říká, že se mu zdá, že má odhalení toho případu přímo před nosem…

Paní domácí

H: Taky silně černohumorná povídka! Skvělá.

O:
Mládenec si najde ubytování, je to tam pěkné, čisté, má milou domácí. Má psa, kočku atd. Je mu divné, že v jeho pokoji jsou nějaké cizí věci. Je to tam dovela dobře napsané, že to vede až k tajemnu. Jak to, že je v tom domě sám? Jednou ho pozve na čaj, on zjistí, že ten pes je vycpaný, ale vypadá dokonale. Prý si vycpává všechny miláčk. Čaj chutná po hořkých mandlích.

Závěr:

„Ne, děkuji,” odvětil Billy. Čaj chutnal nahořkle, trochu jako po mandlích, a nijak ho nelákal.

„Zapsal jste se do knihy, že?”

„Ano, ano.”

„To je dobře. Protože kdyby se mi později náhodou vykouřilo vaše jméno z hlavy, kdykoli můžu zajít dolů, abych si ho připomněla. Skoro denně se zaběhnu podívat do knihy na pana Mulhollanda a pana… pana…”

„Templa,” dopověděl Billy. „Gregoryho Templa. Nechci se vyptávat, ale copak jste tady za poslední dva nebo tři roky neměla nikoho jiného než ty dva chlapce?”

S šálkem čaje v pozdvižené ruce naklonila hlavu mírně doleva, pohlédla mu úkosem do očí a ještě jednou se na něj mile, něžně usmála.

„Ne, drahoušku,” řekla. „Jen vás.”

Prostě ho zabila a vycpe si ho … já si to už tak do detailu nepamatuju.

Sekáč Foxley

O: V této povídce se hlavní hrdina setká ve vlaku čistě náhodou s mužem, který ho v mládí ve škole šikanoval. Je teď dospělý, nepozná ho. Popisuje, co mu dělal a strašně dlouho si plánuje, jak mu to vytmaví přede všema… Plný odhodlání, které nepobral v letech, kdy byl šikanován, řekne na celý vlak, který se poté ztiší:

„Prosím za prominutí. Rád bych se představil.” Předklonil jsem se a pozorně jsem ho sledoval, aby mi z jeho reakce nic neuniklo. Jmenuji se Perkins – William Perkins * a studoval jsem na Reptonu: od roku 1907.” a muž nečekaně odpoví:

„Těší mě,” odpověděl a sklonil noviny na kolena. „Já se jmenuji Fortescue – Jocelyn Fortescue. Eton: od roku 1916.”

Tedy není to on…

William a Marie

H: Tato povídka je moc zajímavá, navíc je v ní vše vysvětleno s laickou odborností, že z toho opět dýchá ten Dahlův rozhled :)

O:
Žena je u notáře, ten jí sděluje, že jí manžel odkázal všechny peníze – a dopis. Otevře ho doma a čte – příběh o tom, jak za ním přišel kamarád s bláznivým návrhem. Dozvěděl se, že umírá na rakovinu a navrhl, že by zkusil nevídanou operaci. Vyjmout mu mozek a zachovat ho živý, když tělo umře. Bude mít i oko a tak uvidí, co se děje. Bude moct číst knihy, bude moct rozšiřovat svoje vědomosti a jeho mozek nikdy nezestárne. Bude mít i uši atd. Píše, jak s tím nesouhlasil, ale nakonec svolil – a tak jeho mozek leží v laboratoři toho kamaráda.
Žena tam dojde a vynutí si, že si manželův mozek vezme domů. A tam nastane její odplata, nedává mu žádné knihy číst, vystaví si ho jako dekoraci, kouří mu do sklenice, protože to nesnášel a vždy jí za to nadával – celkově si ho vzala k sobě, protože jí vždy hrozně omezoval a ona mu to chce vrátit.

Pan Feasey

H: Tato povídka obsahuje hodně informací o chrtích závodech, pointa je normální, nenadchla mě…
O: V této povídce se objevují postavy z jiných povídek, což je zvláštní. To jsem ještě u Dahla neviděla. V této povídce jde o to, že Claud má dva psy, kteří jakoby si z oka vypadli. Chrty. Jednoho posílá na zkouškové závody, kde prohrává, aby na ten hlavní mohl nasadit toho dvojníka, který to vyhraje. Bude v nejnižší třídě a on s kamarádem vyhrají spoustu peněz. Pan Feasey, majitel závodů, nic nepozná, Jackie závodí, vyhraje a Claudův kamarád mí vybrat peníze, které vsadil. Ale nejspíš proto, že Claud podvedl F., tak se stalo, že všichni bookmakeři tvrdili, že si vsadil na jiného psa. Hodně v této povídce ale bylo informací o tom, jaký sviňárny lidi dělají chrtům, aby je zpomalili nebo zrychlili. Hnus.

Rummins

O: Chlap si stěžuje svému sousedovi – Rumminsovi – že má plný seník krys a měl by s tím něco dělat. Jdou ho tedy rozřezávat a vyhazovat, aby krysy utekly. Jeho syn Bart narazí nožem na něco tvrdého, oba – on i otec – se tváří vyděšeně, ale Rummins mu říká, že to snad ten jeho nožík přeřízne.
Vypravěč vzpomíná, jak ten seník v létě stavěli – byl tam opilý stařík a ten jednoho dne odešel a nikdo nevěděl, kam přesně. Šel si asi lehnout na ten seník a teď přeřízl Bart jeho … Rummins utíkal pryč.

One thought on “Povídky Roalda Dahla

Co na srdci, to v prstech

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s